Historie oddílu

Za oficiální datum vzniku našeho oddílu se považuje září 1986. Tehdy dva čerství maturanti Renek Martiš a Tomáš Horák začali vést samostatně oddíl při Pionýrské skupině základní škol ky Bratrství Čechů a Slováků v Bystřici pod Hostýnem. Historie party dětí, které byly prvními členy, však byla delší. V letech 1982-1986 byl při PS Olgy Bardinové ve Chvalčově oddíl Jisker, který vedli (tehdy tak trochu načerno, protože jim to věkem nepříslušelo) dva výše zmiňovaní. Říkali si Tygříci a stali se jádrem pozdějších Pawňáků (Ferko M., Radek V aj.).

První školní rok 1986/87 byl pro čerstvě vzniklý oddíl v Bystřici hledáním cesty. Protože však Renek s Tomem měli velmi blízko k turistice, horolezectví, trempování a vůbec všem podobným činnostem bylo jasné, kudy se bude oddíl ubírat. Hned první oddílový výšlap vedl na Hostýn a měl formu orientačního pochodu, kdy šly děti zcela samy a přesto pod dozorem vedoucích. O Vánocích byla založena jedna z nejstarších oddílových tradičních akcí „Cesta k matce borovici“ a předávání dárečků kamarád kamarádovi uprostřed našich hor na Skalném. Tehdy jsme tam chodili ještě ve dne, o pár let později se nám zdálo originálnější putovat v noci. První tábor byl v Jeseníkách a byl to puťák celým pohořím, od chaty k chatě.

Na puťáku se parta natolik utužila, že když jsme se v září sešli, udělali jsme velkou oddílovou poradu na louce za Zahájeným a rozhodli jsme na návrh Ivy Bělíkové (Kolombíny) a Bohdana Svačiny (Colomba) o tom, že se budeme jmenovat PAWNEE. Nikdo pořádně nevěděl co to znamená, ani jak se to čte, ale zdálo se nám, že je to dostatečně romantické. Postupem doby Iva vyšťourala něco o Indiánech a to nás nadchlo ještě víc. Taky jsme si řekli, že se nechceme scházet ve škole jako jiné děti tehdy masového Pionýra a využili jsme nabídky na klubovnu na náměstí v Bystřici. Podmínky tam byly velmi primitivní, ale nám to nevadilo. Našli jsme tam nové členy, protože naproti byla městská knihovna a tam za svou maminkou chodili kluci Šímovi, kteří se k nám přidali (PeŠí, David a Mirek). Později se ukáže, že právě oni oddílu nejvíce pomohou, když to bude potřebovat. Na tábor jsme jeli do Vysokých Tater a prochodili je ze všech stran. Největší túru –Tat. Lomnica - Malá Studená dolina – Téryho chata – Prielom – Zbojnická chata – Polský hrebeň – Sliezsky dom – St.Smokovec a Tat. Lomnica - zvládli snad všichni účastníci tábora.

Školní rok 88/89 začínal opět velkou poradou oddílu na louce za Zahájeným. Domluvili jsme se, že už si zaběhnutý název Pawnee necháme, ale že se pokusíme najít náhradu za klubovnu na náměstí (tak trochu i na nátlak rodičů). Pochopení nacházíme u Státního statku Kroměříž, který má v tu dobu nevyužitou ubytovnu brigádníků v Hostýnské ulici. Je dohodnuto, že v ní pod záštitou této organizace založíme Stanici mladých přírodovědců. Tehdy do byla jedna z mála cest, jak nebýt součástí masového Pionýra. Začalo tak velmi krátké období v oddílové historii, kdy jsme nebyli oddílem turistickým, ale přírodovědným. Akce jsme však dělali stejné, znáte to - papír snese všechno. Někdy na začátku roku 89 narukoval Renek na vojnu a oddíl zůstal na bedrech pouze Tomáše. Nebylo vybudováno žádné zázemí instrukotorů, protože prostě ještě nestihli dorůst, takže se vařilo, jak to šlo. I přesto se podařily akce jako byl „Slovanský víkend“, který je zdokumentovaný v první kronice. Na tábor jsme jeli na puťák do Česko-Saského Švýcarska a vedoucí zrekrutoval Tomáš ze svých bývalých spolužáků.

Další tentokrát „sametově revoluční“ školní rok jsme odstartovali velkým náborem nových členů v obou bystřických školách. Najednou je nás víc než čtyřicet. Podařilo se získat nové tváře do řad instruktorů (Martina Pivková, Libor Balga, Honza Kurfurst, aj) a rozbíhá se i klasičtější družinová činnost. Na počátku roku si vybíráme za oddílový symbol červenou rádionku nošenou na stranu jako baret. Bohužel listopadové potyčky policie a demonstrantů v Praze nám vzaly až dodnes chuť na „Červené barety“. Poprvé v historii oddílu navštěvujeme v únoru 1990 Prahu. Hledáme v ní svíčky na Národní třídě, Foglarova Stínadla, ale i pražskou galerku, když jsme se zcela bezelstně ubytovali v tehdy kriminálně nejriskantnější čtvrti Prahy. Ty první dvě věci jsme našli, ta poslední nás naštěstí minula. Začínáme uvažovat, jak bude fungovat oddíl dál. Všude se začínají obnovovat oddíly Junáka, ale my se zas až tak moc skauty necítíme – nemáme na co navázat. Na závěrečném ohni ve chvalčovském lomu někteří dokonce mají pocit, že oddíl zaniká.

První dny školního roku 90/91 věnujeme opravám klubovny v Hostýnské ulici při kterých, právě kluci Šímovi poprvé pomáhají oddílu tím, že na práce povolávají svého strýce Zdeňka Rolince. Chtějí Tomáše překvapit nově natřenými okny. Překvapit se jim ho podaří dokonale, protože načape úplně cizího chlapa v oddílové klubovně s rozpálenou letlampou . Zdeňa s Tomem se však dali dohromady a už na další oddílovou akci do Chřibů jeli vedoucí dva. Tomovi to pomohlo i při běžných schůzkách, protože v té době zápasil se směnným provozem v zaměstnání. Vzniká tak duo vedoucích „BeBo“ podle jejich tehdejších přezdívek Bembouš a Bobek.

Teď už můžeme přiznat, že tehdy oddíl fungoval půl roku bez jakéhokoli zázemí, nebyli jsme členy žádné organizace. Počátkem roku 1991 jsme se konečně stali součástí celku, který nám vyhovoval nejvíc – Klubu československých turistů. Tábor v indiánském duchu již připravujeme pod hlavičkou KČT a TJ .

Školní rok 91/92 byl již zcela pod kontrolou dvou oddílových vedoucích. Díky tomu, že bylo možno oddílovou práci rozdělit mezi dva dospěláky, je činnost daleko pestřejší. Zdeňa také k oddílu přitahuje svou pozdější manželku Janu a ta své kamarádky z Holešova. Počátkem roku 1992 začínají Turistické oddíly mládeže schované pod křídly KČT řešit problém s financováním. Mateřský klub je k nim sice štědrý, ale nesáhnou si na peníze, které jdou na mládež z Ministerstva školství. Je proto dohodnuto, že si oddíly mládeže vytvoří vlastní asociaci, která všechny mládežníky zaštítí. Vzniká tak Asociace turistických oddílů mládeže ATOM, jíž jsme se stali - jako jedni z prvních - členy. Pro děti to neznamenalo nic a asi to na činnosti ani nepoznaly, ale pro oddíl to znamenalo získání právní suverenity - včetně IČO - a pro vedoucí povinnost vést účetnictví se všemi záludnostmi. Současně, protože v rámci KČT jsme součástí oblasti Valašsko a jezdíme na schůze na Vsetín setkáváme se s tamní velmi silnou skupinou TOMíků. Vsetínské oddíly jsou nám natolik blízké, že přijímáme jako jediný mimovsetínský oddíl nabídku na členství v jejich volném sdružení „Oddílová unie“. Jsme opojeni úžasnou myšlenkou, unie funguje napříč všemi mládežnickými organizacemi. Je jedno jestli jste členem TOM, Skautu nebo Pionýra, prostě když máte chuť účastníte se akce, která je právě na programu. Jednou připraví akci ti, podruhé zase jiní. Díky tomu vzniká nevyčerpatelná zásoba her a využití volného času na každý týden a speciálně na víkendy.

Koncem roku 1992 získáváme do pronájmu tak zvanou „Řepovu“ hájenku v Ochozech, která se stává naší oddílovou základnou. I v tomto roce rozvíjíme vlastní činnost, vznikají naše tradiční víkendovky jakými je třeba „Boyard aneb Klíče od Hostýnských vrchů“ nebo Turnaj v ringu které také nabízíme „Oddílové unii“ a spřáteleným oddílům vůbec. Rovněž se také účastníme velké bojové hry Vsetíňáků „Commandos“ , kterou hned napoprvé vyhráváme a zapisujeme se zlatým písmem do pomyslné kroniky této bašty TOM. V tomto roce také poprvé prezentujeme svou činnost před veřejností uspořádáním Country bálu ve Chvalčově. Po počáteční nedůvěře ze strany místních se z CB stává prestižní akce mezi lidmi se vztahem k přírodě v našem regionu i mimo něj. Spolupráce se Vsetíňáky měla i stinnou stránku, vedoucí Tomáš se seznamuje se svou pozdější ženou Luckou (jak jinak než na akci Unie). Cesty za ní do Prahy, horolezecké a trempské výpravy, ale především starosti v rodinné firmě do které v té době nastoupil, způsobily, že už mu na oddíl nezbylo mnoho času. Nebýt tehdy Zdeňka, tak oddíl asi zahynul na vrcholu své pomyslné slávy. Tábor v roce 1992 měl podobu puťáku z Bystřice pod Hostýnem až na Lysou horu. Pěšky s batohem, hnáni nemilosrdným bičem eko-katastrofy před, kterou jsme se v rámci táborové hry evakuovali.

V září Zdeňa s Janou (tehdy již manželé) i přes problémy, které měli např. s klubovnou (půl roku byl klubovnou jejich byt) obětavě oddíl podrželi a dokázali také nejen udržet, ale i dále rozvinout všechnu běžnou činnost včetně táborů. Tomáš v těch letech připravoval pouze Country bály. Zdeňkovi se pak podařilo získat klubovnu v zámeckém předzámčí. Ta se jeví jako ideální v dosažitelnosti pro všechny děti, má určitou dávku romantiky díky objektu ve, kterém se nachází a v neposlední řadě přímo sousedí se Zdeňkovým zaměstnáním , tudíž mu odpadly nepříjemné přejezdy po práci. Školní rok 93/94 byl zakončen táborem na Jívové – kde jsme cestovali časem.

• Od roku 1995 nová klubovna na zámku v Bystřici pod Hostýnem
• Rekordního počtu členů dosahuje oddíl v roce 1997 kdy má 92 členů
• V letech 1998-2001 se pohybuje počet členů mezi 60ti-85ti
• V letech 1995- 1997 a 2000-2002 je oddíl rozdělen na dvě poloviny - mladší a starší děti s odděleným programem

Tábory od roku 1993

• 1993 Podhradní Lhota - tábořiště PS Holešov
• 1994 Jívová - tábořiště Brontosaurů Přerov
• 1995 Kunvald - tábořiště na Krejzáči patřilo DDM Česká Třebová
• 1996 Bohuslávky - základna SVČ Lipník n.B.
• 1997 oddílová základna v Ochozech - 2 x 14 dnů
• 1998 Pacov - Údolí srnek- tábořiště TOM Kamarádi Pacov
• 1999 Podhradní Lhota - tábořiště PS Holešov
• 2000 Vlachovice - táborová základna Duhy Světlov Bojkovice
• 2001 oddílová základna v Ochozech
• 2002 Brzkov - U Přibyslavi - Základna TK Kompas
• 2003 Jívová - tábořiště Brontosaurů Přerov
• 2004 Pacov - Údolí srnek- tábořiště TOM Kamarádi Pacov
• 2005 oddílová základna v Ochozech