Články

Detail článku

Úryvek z deníku BV tři.
Úryvek z deníku BV tři.

Tento příběh se opravdu, ale opravdu stal.
Bylo to někdy začátkem dubna. Byla krásná sobota. Slunce na nebi, úsměv na tváři.Všechno bylo super jako by to tak bylo odjakživa a nemělo to nikdy skončit.
A já měl na dnes naplánovanou brigádu. Byl to pokus jak z místa, kde má být zahrada, udělat zahradu.
Tak v 8.30 začali přicházet první odvážlivci. Naštěstí si sebou nesli i nějaké nářadí, protože já mám jen krumpáč a lopatu. Usměvavých dobrovolníků začalo přibývat. Nesmáli by se, kdyby věděli do čeho jdou. Jelikož pracovních pomůcek bylo přece jen málo, vyslal jsem rychlou spojku pro kolečka k našim. Dvoje kolečka. Moc jsem nepřemýšlel nad tím jak je do auta naloží. Ale hoši to vyřešili po svém. Za chvilku se nám naskytl krásný pohled.
Bratr přijíždí autem s otevřenými dveřmi od kufru. Na tom by nebylo nic zas tak zvláštního. Jenže - v kufru seděli Peši s Robertem otočení zády k řidiči a kolečka vezli po cestě. Docela humorné.
Šikovní hoši. Samozřejmě jsem nemohl dát najevo, že to byl zajímavý nápad převozu a raději jsem je popohnal do práce.
A začalo přemisťování.
Bod A - obrovská hromada suti a všeho možného + druhá obrovská hromada hlíny + stará vysoká hruška.
Bod B - obrovskou hromadu suti a všeho možného + druhou obrovskou hromadu hlíny rozvést po zahradě + starou vysokou hrušku pokácet.
Práce pro jednoho na doživotí. Nešlo o to, že by zahrada byla příliš velká a dlouhá. To není. Je malá .Ale to množství přepravovaného materiálu bylo opravdu veliké. Myslím, že tohle všichni účastníci potvrdí.
START.“Ta hruška je moje“ vykřikl Zdeňa a už startoval pilu. Stál jsem ve dveřích a díval se na ten perfektní kolektiv. Peši, Robert,Tomík, Staňka, Jana, Zdeňa, Pavča, Lucka, Mára, Luba, Kika, Jarouš, Pepa, Šárka, Opi a ti, na které jsem zapomněl. Na to obrovské množství energie, která zůstala nakonec u mě na zahradě. Krumpáč, lopaty, motyka a kolečka. To byly zbraně pro dnešní den. Mravenci v mraveništi nepracovali nikdy úmorněji a odhodlaněji. Byl to nádherný pohled. Připadal jsem si jako novodobý otrokář.
Krumpáč se každým máchnutím zarýval do hromady beztvaré suti. Lopaty pomalu ukusovaly z tohoto škaredého cejchu mé zahrady a snažily se narušit již dlouholetou podobu. Kolečka jezdily rychlostí světla.
Slunce začalo svítit jako v létě a po chvilce jsem už viděl první krůpěje potu, které se začaly objevovat na všech přítomných. Intenzita slunečního svitu se zvyšovala. Začalo být ukrutné horko. Trička šla dolů a holky se mohly kochat pohledem na naše lesklé vyrýsované těla.
Po chvilce jsem si všiml, jak se mění ráz zahrady. Bylo to super.
Musím říct, že rychlé tempo vydrželo do pozdních odpoledních hodin. Když jsme okolo páté
končili, byla už zahrada zahradou. Minimální převýšení terénu a velikost prostoru mě překvapily.
Nádhera, úžas, fantazie. Všem jsem v duchu za ten pohled děkoval. Ale při pohledu na zbylé přítomné jsem viděl tu nepředstíranou únavu. Už nemohli. Jediný Tomík se smutně zeptal: “To už končíme?“
Když jsem osiřel a sám se kochal pohledem na to co se dnes povedlo, pochopil jsem význam slova KAMARÁDI. DÍKY
Chci teď jen upozornit, že tohle byla ta lepší půlka příběhu. Teď by se asi hodila hláška z filmu Americká krása. Trošku upravená. “Vidíte tu zahradu? Tak to je vrchol dnešního dne.Teď už to půjde jenom z kopce.“

Má to pokračování……
Rychle otoč!!!!! Pozdě….
Přiřazeno k akci: ---Vložil: Filouš, 2009-05-27 10:45:06
Asociace turistických oddílů mládeže v ČR, TOM 3003 PAWNEE, Bystřice pod Hostýnem; pawnee(at)seznam.cz