Motivace:
Příští rok to bude 200 let, co se narodila Barbora Wrbnová – poslední holešovská hraběnka.
Narodila se jako nejstarší z devíti dětí. Její otec byl hudebník, teprve později začal pracovat ve fabrice. Matka zemřela krátce po narození devátého dítěte nejmladší sestry Vlasty. Od té doby zastávala Barbora v rodině důležitou funkci, kterou byla nucena převzít po své matce.
Když bylo Barboře asi dvacet let, odjela do Vídně, kde měla tetu a kde také absolvovala kurz zdravotní sestry. Nejdřív pracovala u nemocných dětí, avšak během první světové války už působila jako ošetřovatelka ve vojenském lazaretu, kde došlo k osudovému setkání a poznala holešovského hraběte Rudolfa Ludvíka Ferdinanda Wrbnu.
Vysoká blondýna s jiskřivým smíchem a smyslem pro humor se mladému panu hraběti líbila. Byla z toho láska jako trám, jenomže okolnosti mladým lidem příliš nepřály. Jak taky ano, když Barbořin milý byl aristokrat, zatímco ona jen prostého „neurozeného“ původu.
Sňatku prý bránili především hraběcí rodiče Rudolfa, kteří měli jiné představy o původu synovy nevěsty. Avšak jejich představy mladý pan hrabě Wrbna nenaplnil.
Čekali na sebe patnáct let a teprve potom se mohli vzít. Došlo k tomu až po smrti starého hraběte Rudolfa Kristiana Wrbny. Novopečené paní hraběnce Barboře bylo tehdy osmatřicet let. I když nebyla rozenou aristokratkou, noblesa a úroveň jí rozhodně nechyběly.
Zámeckou paní v Holešově se stala paní Barbora v roce 1930. I když zůstalo manželství bezdětné, bylo šťastné. Ti dva si rozuměli, slyšeli na sebe, uctívali se.
Nepřízeň osudu uhodila už šest let po sňatku, kdy manžela paní Barbory zranil kůň tak nešťastně, že hrabě Rudolf Wrbna ve svých čtyřiačtyřiceti letech zemřel. Tím začaly pro vdovu krušné časy. Jako dědictví jí sice připadl celý zámek a k tomu ještě nedaleký les, ale protože už tehdy bylo panství zatíženo starými dluhy, někdejší byť zdánlivá idylka po boku manžela skončila.
Poté se paní hraběnka měla co ohánět, aby svůj zámek udržela. Však také ze zámku odešlo služebnictvo, protože zámecká paní neměla na jeho zaplacení. Ale přišly ještě horší časy, zvláště během druhé světové války, kdy byl zámek uvalen do nucené správy.
Obrat k lepšímu nenastal ani po osvobození v roce 1945, kdy byla hraběnka donucena první patro obrovského zámku pronajmout na kulturní účely a kdy byl z největšího sálu zámku, který předtím sloužil jako zimní zahrada, vybudován divadelní sál. Tehdy už měla Barbora Wrbnová ve druhém patře jen malý byt. Není žádným tajemstvím, že právě holešovským ochotníkům půjčovala do jejich inscenací svůj stylový nábytek.
Nepřízeň osudu dokonala své dílo zkázy v únoru 1948, kdy jí zámek přestal patřit. Paní Barbora Wrbnová v něm sice mohla bydlet, ale pro tehdejší komunistické mocipány byla trnem v oku.
Znárodněný zámek tedy začal sloužit městu a ona nacházela útěchu i zázemí v rodině své sestry Vlasty, které pomáhala s dětmi a s domácími pracemi. P řivydělávala pletením čepic a rukavic.
Avšak její život nabíral stále tragičtějšího rázu, k čemuž nakonec přispěly spiritistické seance pořádané v jejím bytě. Tristní je ovšem skutečnost, že i když „vyvolávání duchů“ zorganizoval někdo jiný, byla to paní Barbora Wrbnová, která z toho vyšla nejhůř. Byla obviněna z protistátní činnosti a v Uherském Hradišti odsouzena na tři roky nepodmíněně, které si odseděla ve věznici v Ilavě.
Jediné štěstí (v neštěstí) měla možná v tom, že nemohla vidět jednak, jak ze zámku postupně mizí vzácný inventář a cenné sbírky, jednak poněkud bizarní trhy, které proběhly někdy v roce 1958 na holešovském náměstí.
Tenkrát bylo prodáváno nejen její šatstvo a klobouky, ale i boty, a dokonce i ručníky a prádlo… Byla to vůbec trapná a ostudná událost, ale přesto se našli hodní lidé, kteří skupovali ručníky a přinášeli je paní Vlastě Davidové s tím, že se budou paní hraběnce, jen co se vrátí z kriminálu, přece jenom hodit.
Když se v roce 1960 s podlomeným zdravím vrátila, bydlela u své sestry Vlasty. V její rodině také pár týdnů před svými sedmdesátinami dokonala.
Zemřela 13. února 1962 na nefunkčnost ledvin, k čemuž nemalou měrou přispěl její pobyt ve vězení. Pochována ale není v hraběcí hrobce pod Černou kaplí v holešovském chrámu Nanebevzetí Panny Marie, nýbrž na holešovském hřbitově.
Úkol:
