Od 8. Ledna jsem doma s coronavirem. Průběh celkem v pohodě, jen už je mi dlouhá chvíle. Z okna kuchyně jsme pozorovali děti, jak si užívají ladovskou zimu a trochu jsme jim záviděli, že mohou na rozdíl od nás ven.
Karanténa mi skončila oficiálně ve čtvrtek 21. ledna tak jsem začal špekulovat, že už vyrazím trochu na vzduch. A když se někdo z Vás začal ptát, jestli je ještě někde venku okruh s QR kódy, byl plán jasný.
Na mapách.cz jsem naplánoval trasu, připravil si potřebné QR kódy a kolem druhé hodiny jsem vyrazil. Autem. Venku už po sněhu není ani památka a pár stupňů nad nulou udělalo ze všech polních cest takový malý tankodrom. Snažil jsem se vždy autem dostat co nejblíž a pak jsem obešel pár míst a nalepil QR kódy. Vzal jsem to pěkně odzadu.
Na několika místech jsem vzhledem k rozmáčenému terénu musel nechat auto mnohem dále, než jsem si myslel a zbytek jsem musel dojít pěšky. Blátíčko na botách se občas pěkně nabalovalo. Ještě štěstí, že jsem si do auta dal před zimou gumové koberce. Hromádky blatíčka se tam začaly pěkně kupit.
Kolem půl páté už se pomalu začalo stmívat. Už mi chybí jen poslední 4 kódy a můžu to hodit na oddílové webovky a facebook. Sjíždím z asfaltky na další polňačku a zastavuju. Lepím další QR kód. Ještě poslední tři. Cesta se zdá dále celkem v pohodě a tak jsem se rozhodl, že ještě kousek popojedu. Chyba. Po 50 m auto začíná klouzat, dopředu už to nejde, zkusím kousek couvnout. Jde to, ale spíše do boku, jak dozadu. Sunu se k okraji cesty. To asi nevyjedu. Levé kolo se sune ke krajní brázdě na poli. Šup a je tam.
Volám o pomoc. Ladik je s dětmi a ženou na vycházce. Shodou okolností prošli tímto místem před deseti minutami. Slíbil pomoc. Musí ale domů pro auto. Má ještě asi půl hodiny čas, než dorazí, tak beru další dva QR kódy a vyrážím pěšky. Za dalších 40 minut už jsme oba u zapadlého auta.
Vytahuju lano, Ladik opatrně coufá. Moc to nejde, terén je přece jen dost podmáčený. První pokus o vytažení moc nevyšel. Auto jsme sice potáhli o 20 m dozadu, ale přední kolo je stále v brázdě. Už není kam coufat. Odpojujeme lano a Ladik s potížemi vyjíždí zpátky na asfalt. Bude nutná nějaká silnější čtyřkolka. Volám Tomášovi. Za 45 minut dorazil. Subaru Forester by to snad mohl zvládnout.
Tentokrát to zkusíme potáhnout spíše dopředu. Brázdu před kolem vyskládáme dřevem a větvemi z lesa. Snad to bude stačit k tomu, aby se přední kolo vysvobodilo a dostalo se zpátky na cestu. Zapínáme lano dopředu. Znovu nasedám. V autě už je docela dost bláta. Zablácený je už i blatník, okno, zrcátko. Tak jedem…
Tomáš šlape na plyn. Auto se sune dopředu. Přední kolo je ale stále v brázdě. A nejen přední. Jak se auto srovnalo, spadlo tam už i zadní kolo. Kromě toho se na přední masku, kapotu a sklo přesunulo asi 40 kg bláta kol toho auta, co mně táhne. Nevidím už prakticky nic. Částečně je to způsobeno tím, že už je venku tma, větší vinu na tom ale má ta kompaktní vrstva bláta na předním skle.
Tomáš volá svého bratra Radka se silnější čtyřkolkou. Tři lidi a tři auta. Začíná to být masovka. Z cesty k nám zahýbají další dvě auta. Radek a před ním ještě jedno větší auto. Přes rozvícené světla není poznat, kdo to je. Auto je to ale pořádné. 2,5 tunový terénní pickup. Vysedají dva mladíci a pobaveně si prohlíží tu hromadu bláta, co má obrys mého auta.
Ochotně mně zapojují, pro změnu zase zezadu. Znovu vyplňujeme brázdu za zadním kolem dřevem z lesa. Pomalu napínáme lano. Auto naskakuje a zadní kolo je venku. Ještě kousek. Přední kolo se posunulo k tomu dřevu a neochotně se zvedá. Už je taky venku. Pro jistotu mně táhnou pomalu ještě dalších 30 m až k asfaltu.
Jsem zachráněn. Už dávnou jsem přestal řešit tu vrstvu bláta na botách, v autě. Stejně je to jen zlomek toho, co je na přední masce, kapotě skle.
Děkuji všem a snažím se ostřikovačem a stěrači odstranit to bláto aspoň ze skla. Nakonec 5 aut a 6 lidí. Naše skoro noční dobrodružství končí. Rozjíždíme se ke svým domovům. Po cestě je ještě zastavuju u školy na Sídlišti a lepím poslední vlastně tedy první QR kód. Zablácené auto parkuju na druhé straně sídliště. Jednak proto, že před domem není místo, ale taky proto, že to zablácené auto zrovna nemusí vidět všichni sousedi (-: Doma u kávy a zákusku už s úsměvem popisuju mé večerní zážitky.
V noci docela sněží, takže velká část bláta mizí pod vrstvou bílého sněhu. Ráno vyrážím, odstraňuju sníh a s ním i bláto. Myčka je v neděli zavřená a tak mi nezbývá, než auto opláchnout 4 kbelíky vody. No, konečně je poznat, co je to za barvu a značku…
Z původně plánované dvouhodinové vyjížďky byla nakonec čtyřhodinová adrenalinová záchranná akce a dvou hodinová nedělní brigáda. Ale co bych pro Vás neudělal. Už přemýšlím, kam povede další okruh.
Pokud vyrazíte na tuto QR vycházku, mám pro Vás úkol. Zkuste najít to místo, kde jsem zapadl a nafotit ho… (-: